Leden 2012

Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná

26. ledna 2012 v 18:47 | Marybelle |  Diary
Zdravím vás. :)
V poslední době nemám čas na nic, pomalu už ani na ten počítač. Nějak se přestávám vzdalovat tomu svému standartu, nebaví mě už nic a nejradši bych se vším sekla, ale co bych dělala pak? Zjevně asi taky nic. No, ale nebudu vás zalamovat svou situací. ;) Jak se vůbec máte? Jaké bude vysvědčení? Já budu mít asi samý, tohle pololetí jsem se docela nadřela, ale řekla bych, že to stálo za to. Už mě to ale fakt sere, pořád se jen učit - jít ze školy s pocitem, že tam zítra musím zase znova a po víkendu zase znova. Nejradši bych se na to vysrala a šla někam do kytiček.


Promiňte, že mluvím sprostě, já ani nechci, ale to už nejde vyjádřit ničím jiným. Měla jsem dojem, že naše češtinářka konečně pochopila, že i my chceme nějaký ten respekt a že nejsme jen banda tupounů, že už na nás byla celkově i milejší a neměla na tváři pořád jen zamračený výraz, ale dnešek mi byl svědkem, že se nic nezměnilo, a myslím, že ona sama ten přístup ani měnit nechtěla. Už jsme zase ignoranti, a jimi zase zůstaneme. Je to těžké člověka změnit, ale myslím, že kdyby ona sama chtěla, tak ze sebe vydá mnohem víc. Já mnohdy kvůli ní taky zacházím až za hranice svých možností a sáhnu si až na dno, ale mám dojem, že ona to nikdy neudělá, možná ani nebude mít snahu. No, vás by pak nepřešla chuť se snažit, když by nikdo ani vaši snahu neocenil a ještě se vám vysmál?

Ale dost o mých problémech, to není důležité. Bylo by tu víc takových věcí, které bych chtěla napsat a vypsat se ze svých problémů, ale za prvé se mi nechce, protože ještě musím dělat úkol do fyziky, a za druhé vás tím nechci zatěžovat.
Chci se především omluvit, že už to tu zase upadá, ale budu se snažit o víkendu zamakat, protože v sobotu mám volno, a v neděli jdu dopoledne na jednu akci, takže aspoň něco málo přednastavím, ať to aspoň přežívá, když už nežije. ;)

Zítra mě čeká oslava u kamarádky, moc se těším, pak spaní u babičky a pohodový víkend - konečně mám volno, žádný zápas, žádný stres, snad ani žádné úkoly! :) Bude to paráda. Ještěže už je zítra pátek!

Užijte si víkend !
A jestli jste na tom co se týče školy podobně, tak si řekněte:
! fuck off school !
A užívejte si život naplno! :)

Nightwork - Drevosústruhár ♫

24. ledna 2012 v 8:00 | Marybelle |  Hudba ♫
Dlouho nepřibylo nic do rubriky Hudba, tak jsem se rozhodla zase nějakou písničku vybrat. Po tom, co jsem viděla silvestrovskou Partičku s Lucií Bílou a skupinou Nightwork, jsem se do písničky od Nightwork - Drevosústruhár úplně zamilovala. Nemá sice žádný určitý děj, a její smysl moc nechápu, ale líbí se mi, protože je originální a neobyčejná. :)
Pokud jste silvestrovskou Partičku neviděli, určitě se na ni podívejte, najdete ji ve videoarchivu Partičky na iprima.cz.
Ale teď už k písničce.

PS. co jste dělali o víkendu? Já jsem hrála dva zápasy a byla jsem si vydělávat ;)

Písnička je vlastně takové slovenské R'n'B, dalo by se říct, že k české skupině Nightwork se vůbec nehodí, ale Vojta Dyk do ní vložil humor a rytmus, takže má svoji pravou originalitu v sobě zaručeně. Tahle písnička se mi líbí mnohem víc než Tepláky nebo Andělská dívka, protože má v sobě něco jiného, něco svého. Stojí to za to, tak si ji poslechněte a třeba i zazpívejte. ;)


Text pod perexem.

Přes zklamání se dá přenést, přes zradu už ne.

21. ledna 2012 v 8:00 | Marybelle |  Ideas
Ahoj. Tak ze všeho nejdřív, než se pustím k článku, bych se vám chtěla moc omluvit, že na blog vůbec nepřispívám, ale teď před pololetím je toho hrozně moc, teď už se známky docela uzavřely, takže už to nebude tak zlé, tak se budu snažit alespoň něco předpřipravit, protože - přiznám se - mě teď mnohem víc než psát články baví hrát The Sims.

Každý z nás má alespoň jednoho kamaráda, kamarádku, nebo alespoň někoho blízkého, komu věříme a svěříme mu své starosti a problémy. Přátelství je velmi silné pouto mezi lidmi, které se dokáže přerušit a dát opět dohromady, ale chce to spoustu úsilí a snahy porušenou důvěru u druhého zase znovu získat. Jak říká jeden citát - pouto přátelství se může porušit a zase svázat dohromady jako přestřihnutý provázek, uzel už ale zůstane navždy.
Můžeme si říct naprosto otevřeně, že každý z nás už v životě někdy potkal někoho, s kým si rozumněl, komu věřil, ať už to třeba byl jen váš sourozenec. Na světě je mnoho lidí, se kterými si nepadnete do noty, ale stoprocetně najdete aspoň jednoho jediného, který bude vaším kamarádem. Kamarádství je moc dobrá věc - vědět, že tu vždycky bude někdo, o koho se můžete opřít, je opravdu fajn. Ale když vás kamarád zradí, je to moc zlé. Ale i takové věci se stávají.

Já sama z vlastní zkušenosti bych mohla povídat hned o několika zklamáních, co už jsem zažila. Byl jich nespočet a to obvykle u té jedné a samé osoby. Moc mě to mrzelo a hodně slz mi kvůli tomu ukáplo - dá se říct, že by z nich byla možná asi malá tůňka - ale přes zklamání se dá přenést a pokud dovedeme odpouštět (což já dělám velmi často a mnohokrát už jsem se kvůli tomu spálila), dá se to zase urovnat, ale nikdy už na to nezapomente, že vám ublížil někdo, koho máte rádi a koho si vážíte. Takovým zklamáním třeba je, když o vás kamarád roznáší ne moc hezké věci (drbe) a vy na to přijdete. Ale zrada už je horší. I zrada se dá odpustit, ale pouze jednou, protože když odpustíme podruhé tomu samému člověku, už mu nikdy nemůžeme důvěřovat. Tím, že někomu odpustíme, do něj vložíme zbytek důvěry, co mu u nás ještě zbyl. Pokud tu šanci využije, možná časem sloupec důvěry zase naplní, pokud ale ne, může ztratit kamaráda. A ztratit kamaráda, kterého máte rádi a vážíte si toho, že tu pro vás je, je mnohem důležitější, než ztratit sto známých mezi slavnými, kteří vás jen přehlížejí a ve skutečnosti si vás vůbec nevšímají. Takovou zradou je třeba, když váš přítel pořád dolézá za někým, o kom se víc mluví a kdo je "slavnější". Ten si ho vůbec nevšímá, ale on úplně zapomene na vás. Prostě a jednoduše vás zradí.

Mohla bych vám to všechno vyprávět, kolik zklamání a zrad jsem zažila, kolikrát jsem odpouštěla, ale i kolikrát se šance dávaly mně. Ale nechci. Tuhle kapitolku života už jsem tak nějak uzavřela. Momentálně jsem ve třídě, kde se bavíme každý s každým. Už jsme pochopili, že si můžeme věřit a že jako třída tvoříme celek, který táhne za jeden provaz, ať už bude 21.12.2012 konec světa nebo ne a teď už můžu bezpečně říct, že vím, že kdybych se potápěla a sáhla si až na dno svých sil, najdu kolem sebe mnoho lidí, kteří za mnou přijdou, chytí mě za ruku a ukážou mi cestu zpátky nahoru. A nebyly by to jen mé dvě kamarádky, kterých si moc vážím. Třeba by se našel i nějaký kluk (ne nějaký, který se mi líbí - z naší třídy se mi nelíbí nikdo - ale nějaký, který by mi byl ochoten pomoct jako spolužák, ale hlavně kamarád s velkým K).

Pro mě je to moc důležité a už se jen děsím okamžiku, jak to všechno uteče a já se v devítce budu muset s touhle fajn partou loučit. Tolik mi na všech těch lidech záleží - ať už jsou vysocí, hubení, divní nebo prostě nějací. Cítím se moc fajn a nechci na tom nic měnit.

Tenhle článek bych chtěla věnovat mé třídě, 8.B matematické, o které můžu bezpečně říct, že je tou nejlepší třídou na světě a i kdyby jsme měli sto takových češtinářek na naší škole, nikdy bych nešla dobrovolně do jiného kolektivu. Mám vás ráda. :*

Narodil ses jako originál, neumírej jako kopie!

15. ledna 2012 v 8:00 | Marybelle |  Diary
Občas se k nám život staví zády. To se mi stává každou chvíli. Nechci tím říct, že pořád, nebo v poslední době, ale třeba před týdnem mi docela uštědřil ránu. Zjistila jsem, že někdo, komu jsem slepě spoustu let věřila, si o mě nemyslí nic dobrého. Ale to tu nechci rozebírat. Proč si kazit víkend? :)

Uu! To tričko chci! Miluju Pikachu! Pika-pika! :* Ňů! :D*

Ale co vy, jak se máte vy?
Já docela fajn. V poslední době se v mém životě točí dokola jen jedna jediná písnička: škola, učení, basket, škola, učení, basket,... Už mě to opravdu nebaví. Každý teď ve škole dohání, co může, aby si vylepšil známky, učíme se jako diví, mám už z toho všeho blázinec nejen v hlavě, ale i v životě. Pořád se strachuju, kde co se nestihnu naučit, jaký úkol vlastně nemám, co všechno jsem už od minula stihla zapomenout,... už aby bylo aspoň po pololetí, po vysvědčení, ať je klid, ať už není ten všeobecný stres - valí se to na mě odevšaď, od spolužáků, od učitelů, od rodičů,... Kam se kouknu, samý stres! Mám takový dojem, že to pomalu přestávám zvládat.
Já se vám moc omlouvám, že kašlu na blog, články nemají žádnou pointu, žádný směr, všechny jsou uspěchané a bez určitého zaujetí, taky vidím, že vás už můj blog moc nebaví, ale já to teď vážně nestíhám, a fakt nevím, jestli budu stíhat i dál. Je to děs, co se kolem mě točí, ale musím to nějak zvládnout a za tou velkou depresí udělat tlustou čáru!
Proto omluvte mě a tenhle blog, budou tu jen předpřipravené články, krátké, protože na jejich přípravu není čas ani během týdne (škola!), ani o víkendu (basket). Celý víkend procestuju a proučím a v týdnu se zase jen učím. Už mě to nebaví, ale musím to zvládnout, musím myslet na to, že až to skončí, budu mít klid! ;)


No nic, potřebovala jsem se vypsat. Pusťte si písničku, je božská! :*
Musím snít o tom, že jednou už budu mít konečně chvíli klid, chvíli relaxace, chvíli, kdy budu moc celý den proležet v posteli a nemuset dělat nic! (to se ani nikdy nestane, ale když v to uvěřím, kdo ví...) :)
Mějte se a snite o tom taky! :)

Ložnice - místo snění, spánku a pohody

12. ledna 2012 v 8:00 | Marybelle |  Ostatní
Ahoj. Dlouho jsem se neozvala, zvlášť proto, že je před pololetím, učitelé uzavírají známky a nám se sypou na hlavu hromady testů - a to nejen pololetních. Je tedy strašně moc učení, každý den ležím v učebnicích a mám v hlavě spoustu stresu, takže se omlouvám, ale nějak to přestávám stíhat. Aby tu byly aspoň nějaké články trochu z jiného kouta (pořád je tu jen deník a pak články do klasických rubrik, které už vás asi moc nebaví), tak jsem na WeHeartIt našla pár obrázků krásných ložnic, o které se s vámi podělím. Jsou to obrázky ala takovou ložnici jsem vždycky chtěla, ale holt mám úplně jinou - hlavně že je moje! ;)



Stal se vám ve vaší ložnici nějaký zajímavý zážitek, něco, o co byste se chtěli podělit, pokecat si o tom?
Všechny vaše nápady a klidně i fotografie té vaší ložnice uvítám na mailu:

lookin-me@email.cz

Tak pište, budu ráda za vše, co mi pošlete! :))

Módní policie - Keira Knightley

9. ledna 2012 v 8:00 | Marybelle |  Módní policie
Ahoj! :)
Pro dnešní módní policii jsem si vybrala již zmiňovanou Keiru Knightley, která je velmi známou herečkou po celém světě - nejzajímavější na celé Keiře je, že mnoho hereček, které nyní proplouvají Hollywoodem, pochází z USA nebo obecně z Ameriky. Keira je ovšem z Velké Británie! Mohli jste ji vidět například ve filmech: Piráti z Karibiku, Pýcha a předsudek, Láska nebeská či My Fair Lady.
Nyní už ale přejdu k tomu hlavnímu - k hodnocení outfitu.

Keira si vybrala velmi originální outfit, skvěle sladěný, i když některé barvy k sobě úplně přesně nejdou a její vlasy skvěle vyplnily mezeru, kterou vytvořil nedostatek doplňků - nevidím žádný řetízek, kabelku ani náramek. Černá "blůzka" (dá-li se to tak nazvat) má velmi pěkný střih a k modré sukni, která není příliš moderní, se ale skvěle hodí, takže to, že má pravděpodobně starší sukni Keira zakryla ladící blůzkou. Lodičky sice na fotografii moc vidět nejsou, ale má je na nohou, a proto jí dávám velký palec nahoru - k outfitu tohoto stylu by se žádné tenisky nehodily. Jediné tedy, co mi chybí, je nějaký ten náramek, nejlepší by byl nějaký velký kruhový, ale stačil by i obyčejný z plastu, sladěn do černé barvy, aby krásně doplnil všechno oblečení.
Známá herečka tedy sice nezvolila moc sladěnou verzi outfitu, přesto se k sobě věci hodí a vypadá fantasticky - její vlasy jsou prostě božské, ta ofina se k ní úplně hodí! Keiře tedy dávám palec nahoru!

A co vy si myslíte o outfitu Keiry Knightley? Myslíte, že se jí povedlo věci sladit, anebo naopak ne? ;)

Cesta za lepším životem - (ne)vydat se po ní?

7. ledna 2012 v 8:00 | Marybelle |  Ideas
Všichni máme sny a přání, o kterých bychom chtěli, aby se nám splnily. Včera jsem četla jeden článek na blogu LadyVanilky, kde popisuje, že nic není zadarmo a že může spadnout klidně i milion hvězd, ale některá přání se nám stejně nesplní. V tomhle s ní úplně souhlasím. Dneska nic zadarmo nedostanete, ani ten pitomý počítač, a navíc je pravda, že některé věci si stejně koupit nelze - jako třeba sny. Ty nám sice nikdo neupře, ale můžeme být klidně miliardáři a stejně si sny nekoupíme v žádném obchodě ani na černém trhu.

Život je boj, a i o své sny musíme bojovat. Žádný sen se nám nesplní, pokud pro to nic neuděláme. Jestli ale něco opravdu chceme, musíme uvěřit, že to dokážeme a třeba se to povede. Když si člověk věří, pravděpodobnost je mnohonásobně větší! Sebekritika je dobrá, ale takové ty řeči já to nedokážu, já to nezvládnu, já na to nemám, to už je pasé! Hoďte všechno za hlavu a jděte si za svým snem!

Ne všechno, co ale chceme, se nám vždycky podaří. Jsme lidi, tak děláme chyby, kterých litujeme, nebo prostě někdy uděláme nějakou kravinu, o které tvrdíme, že sice byla pro nás užitečná, ale ve skutečnosti bychom byli mnohem radši, kdybychom ji vůbec neudělali. Chybovat je lidské a přiznat si chybu je velmi důležitý krok k tomu, že jste sebevědomí a věříte v to, že i když něco pokazíte, pořád to není ztraceno. Každý z nás někdy chtěl začít něco úplně od začátku, od znova, dostat druhou šanci a na svou pouť se vydat od nuly, od startovní pásky. Ne vždy samozřejmě druhou šanci dostaneme, ale pokud už ji dostaneme, nesmíme ji promrhat a musíme ji náležitě využít, protože třetí a další šance už by nemusela přijít.

Myslím, že každý z nás si může naprosto otevřeně přiznat, že jsme někdy udělali takovou chybu, které jsme moc litovali a moc jsme chtěli začít znovu od začátku. A tak se taky stalo - vydali jsme se na cestu za něčím lepším, za tím, abychom napravili, co jsme udělali a zároveň na chybu pozapomněli a začali se soustředit na přítomnost, ne na minulost.

S novým rokem přišla i hromada předsevzetí, které ne každý pokaždé dodrží. Nejdůležitější na tom všem je, že když si dáte předsevzetí, musíte věřit, že to dokážete, že už si třeba tu cigaretu nezapálíte, a dodržet to potom bude mnohem snažší. Ale všichni bychom s novým rokem chtěli naložit tak, že bychom chtěli na něco špatného, co se nám v roce 2011 stalo, pozapomenout a v novém roce 2012 se začít věnovat tomu, abychom zažívali více dobré věci než ty zlé. A proto se vydáme na cestu za lepším životem. Ale je to vždy správné? Někdy se nám to může pořádně vymstít, protože se ukáže, že na to třeba nemáme, ale pak už se nesmíme vrátit. Musíme to dokončit, když už jsme se někam vydali, musíme někam také dojít. Věřte, že všechno má své řešení a i když je k nám mnohdy život hodně nespravedlivý a připravuje nám spoustu smutných a zlých zážitků, je na všem špatném třeba hledat vždy něco dobrého. A i když se vám teď třeba nedařilo, musíte věřit, že se to změní a začít s tím něco dělat - samo nikdy nic nepůjde. Ono to zlé jednou skončí a zase se vám zadaří.

A co vy? Vydali jste se, vydáte nebo právě jdete cestou za lepším životem? A jakou největší chybu jste kdy udělali?
Nestyďte se, všichni jsme lidi! ;)
Můžete mi napsat na mail, uvítám všechny vaše příběhy - je to přece život!

lookin-me@email.cz


I když krokodýl sežral tvého nepřítele, neznamená to, že se stal tvým přítelem.

4. ledna 2012 v 8:00 | Marybelle |  Diary
Hoja hoj! :)
Tak se vám vede, když nám začal nový rok? Co myslíte, vstoupili jste do něj pravou, nebo naopak levou nohou? Já doufám, že pravou. Já tedy řekněme že pravou i levou naráz. Někde se mi daří a mám zase chuť do spousty věcí, někde zase naopak ne a já mám chuť s tím vším už praštit. Tedy, nový rok s sebou přinese spoustu věcí a já doufám, že se na ně budu moct usmívat a brát je kladně, protože nic nedokáže tolik naštvat toho, kdo vám působí neštěstí, než to, že se tomu zasmějete a to zlé překročíte. To zabíralo vždycky, zabírá to a zabírat bude, tak to zkuste, i když mnohdy je to moc těžké! ;)
Jinak se vám musím pochlubit:
Před Vánoci, asi někdy na začátku prosince, jsem brouzdala po naší malinké Bambuli a našla jsem tam stojan s nádhernými diáři. Já jsem doposud žádný diář nikdy nepotřebovala, vždycky jsem si vystačila s mobilem, ale jak se blížil více a více rok 2012 a já se pořád do toho obchodu vracela a závistivě si prohlížela ty úžasné diáře, neodolala jsem a jeden jsem si koupila. Ostatně, moc se mi líbí, využívám ho teď víc než dost a mnohdy je to opravdu užitečné, když si potřebujete rychle něco napsat nebo nechcete, abyste na něco zapomněli, zapíšete si to a hned víte, co vás čeká. Líbí se mi to takhle plánovat, baví mě to, a doufám, že mě to neomrzí. Tady už máte nějaké fotky. ;)
Omlouvám se za kvalitu, ale foťák si sestra odvezla do Hradce, takže si teď musím vystačit jen s webkamerou:


Taky už se moc těším na březen, bude to docela pohodový měsíc. Devátého jedeme na exkurzi do Prahy do národní banky a jedenáctého odjíždím na celý týden na hory (do Krkonoš). Už se nemůžu dočkat, ještě nikdy jsem na žádných horách nebyla a protože miluju lyžování a mohla bych klidně celý den a noc strávit na svahu, už teď cítím v kostech, jak moc se těším! :)
Teď už se ale na nás valí spousta testů, ve čtvrtek děják, příští týden ve středu čtvrtletka z matiky, taky nám hrozí písemkou z češtiny,... mě už to ale netrápí. Vím, že potřebuji dobré známky, ale nechodím do školy jen proto, abych se tam celý den nudila, pak nervila kvůli písemce a pak stejně měla prázdniny. Hlavně už kašlu na češtinu - učitelka nás pomlouvá, kde může, ale tak ať si pomlouvá! Jen ať se všichni dozví, co jsme to za třídu grázlíků, všichni do jednoho! Ať nám zkazí celou pověst, celou budoucnost.. my to zase na konci devítky úplně zprotivíme jí! Jen ať na nás vzpomíná ve zlém, ať ví, co jsme to za polovzdělance, když tenhle výraz pro nás sama používá. Ale mě už je to fuk. :)

No, trochu jsem popustila uzdu, ale potřebovala jsem se trochu vypsat. Už mi to vadí, jak si na nás každý z učitelů ukazuje prstem a říká: "Výběrová třída, no jo, a jak se chovají!"
Pro zajímavost, chodím do matematické třídy, kde je rozšířená výuka matiky a přírodních věd (fyzika, chemie, příraz). A naše češtinářka to bere tak, že máme rozšířenou jenom češtinu! Ale to jsem zase odbočila.

Mimochodem, jestli máte nějaké zkušenosti s učitely, nějaké hezké i špatné zážitky, něco, co byste mi chtěli sdělit, popovídat si o tom se mnou, nebo třeba mi jen napsat, jak se máte a že jste si taky na začátku tohoto roku založili diář, můžete mailovat a vesele psát:

lookin-me@email.cz
(mail je uvedený pod menu a pak dole v dolním volitelném boxu)

Ráda se s vámi podělím o zážitky ze školy nebo třeba jen ze života, můžete psát cokoli - dotazy, zprávy, příběhy, klidně i různé rady, názory,... Budu ráda za vše, co pošlete a moc ráda vám odpovím. :)

Užívejte si života a hlavně - jestli vás někdo někdy něčím naštval, nezapomeňte to velkým skokem přeskočit a ještě se na něj usmívat - nic ho nedokáže víc rozčílit! :)

S poctou, láskou, a bůhví s čím ještě vaše

Mé vysněné povolání aneb tak tohle bych hrozně chtěla dělat

3. ledna 2012 v 8:00 | Marybelle |  Dreams
Od mala jsem toužila být velká, chodit do práce, která by mě bavila a večer po práci se vždy vracet do bytu, kde bych odpočívala buď sama, nebo s rodinou. Chtěla jsem vykonávat různá povolání - učitelka, učitelka v mateřské školce, herečka, módní návrhářka, psycholožka, zdravotní sestra, policistka, právnička,... Jednu dobu, to bylo asi před rokem, jsem netoužila dělat nic, neměla jsem žádnou vizi o budoucnosti, prostě jsem chtěla pokračovat ve studiu na střední škole a tam bych nějak počkala, co z toho vzejde. Ale rok od roku se moje představa mění. Takže jsem začala hrozně moc toužit po tom, abych jednou mohla pracovat v rádiu. Je to zajímavá práce, rádio se pořád poslouchá a poslouchat bude, pracuje se tam s lidmi i bez lidí, je tam pořád co na práci... Mě by to hrozně moc bavilo, moderovat nějaké pořady, pouštět písničky, dělat rozhovory s hvězdami,... byla by to prostě paráda.


Je to můj velký sen, ale nejspíš nesplnitelný.
Tolik bych chtěla, aby se splnil. Byla by to totiž práce, která by mě moc bavila.
Musím se přiznat, že si občas na takové rádio hraju. Dám do přehrávače hromadu písniček, a začínám je uvádět, čtu si pro sebe zprávy z internetu jako zprávy v celou, hledám i počasí, "moderuju" různé show, dělám rozhovory a drobné poslechové reportáže. Asi si teď myslíte, že jsem hrozně trapná, že se mi tohle nikdy nemůže splnit, tak proč si na to hraju, proč si to zkouším. Ano, jsem trapná, a vím, že asi není možné, aby se mi tenhle sen splnil. Ale uvěřím, že se třeba splní a já budu mít svou vysněnou práci, práci, která mě bude bavit.
Tak mi držte palce a třeba mě jednoho dne budete poslouchat v rádiu.
I když... spíš asi ne.

Lady Gaga - Marry The Night ♫

2. ledna 2012 v 10:39 | Marybelle |  Hudba ♫
Na zpěvačku Lady Gaga máme všichni různý názor. Někdo ji má rád, líbí se mu, jak zpívá a oceňuje její styl oblékání a účesů, jiný zase zastává názor, že se opičí po Christině Aguileře, má hrozné videoklipy a zpívat vůbec neumí. To je u každého z nás různé, co si o ní myslíme. Já ji mám teda docela ráda, je mou nejoblíbenější zpěvačkou, ale její videoklipy mi připadají moc dlouhé a chvílemi i nudné, o ničem. Někdy je lepší mít pětiminutový klip s čtyřminutovou písničkou, než třináctiminutový klip s čtyřminutovou písničkou. No, ale přejdu k dnešní písničce od Lady Gaga: Jmenuje se Marry The Night a mě se docela líbí, hlavně ten refrén je moc pěkný, takový "retro". Ale posuďte sami. ;)


(odkaz na třináctiminutový klip k této písničce: www.youtube.com)
Text pod perexem.